Recenze

Wilsonův

Píše se rok 1919 av někde ve střední Evropě, v městečku, které svou polohou i exteriéry nápadně připomíná budoucí Bratislavu, začíná primátor dangly (Richard Stanke) snít svůj velký sen. Plánuje připojit své město k Spojeným státům americkým a přejmenovat ho na Wilsonův. Nepříjemností, která brání splývavých soustředit se na blízké oslavy a zejména návštěvu amerického prezidenta W. Wilsona, je řádění tajemného vraha. Místní policejní sbor je v koncích, a tak přichází speciální posila zpoza oceánu. Příslušník americké FBI Aaron Food (Jiří Macháček), v minulosti pětkrát ženatý ( “zaplaťpánbůh jsou již všechny manželky po smrti!”) Specialista na drogy, mafie, komunistů, socialistů a jinou verbež, vyřešil už 513 vražd a očekává se, že nyní pomůže i Wilsonovou. Za svého pomocníka si vybere nesmělého mladého policejního čekatele Eisnera (Vojtěch Dyk), zamilovaného do dcery továrníka Poppera Šajndele (Táňa Pauhofová). Nesourodá dvojice začíná pod dohledem policejního prezidenta Wittich (Jan Kraus) své neortodoxní pátrání, které je trnem v oku zejména pilnému komisaři panu Brunnerovi (Ľuboš Kostelný).

Na první pohled působí příchod ambiciózního Slovensko-českého projektu Wilsonův do kin jako závan v naší kinematografii tak velmi potřebného čerstvého větru. Proklamované oživení mixu grotesky s detektivní zápletkou ve stylu filmů Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech zapůsobí zejména po vizuální stránce, která je výrazně stylizovaná a propracovaná do nejmenších detailů. Výtvarná opulentnost neruší, naopak, každý záběr je pohlazením pro oko diváka, a to včetně těch drsnějších, kterých se ve filmu najde několik.

Trochu složitějším se ukázalo být uchopení obsahové stránky filmu. Scénář Marka Epsteina, napsaný podle povídky Michala Hvoreckého Nejhorší zložin ve Wilsonovy se hraje se žánry, prolíná detektivku, akci, konverzační komedii, milostný příběh, a je plný politicky a sociální nekorektních dialogů. To je sice atraktivní a ambiciózní kombinace poskytující množství možností, na druhé straně právě žonglování s tolika míčky znásobuje i možnost selhání či nevyváženosti jednotlivých elementů. A právě zde je kámen úrazu. Kostrbaté filmové tempo způsobuje, že v jednu chvíli je divák zahlcen spoustou akce a informací, které mu rychlý střih nedovolí zcela zpracovat (natož vychutnat), ale vzápětí je nucen čelit záběrem, které svou “uvolněností” až nudí.

Co se filmařem vydařilo, jsou vtipy, které jsou nekorektní a urážlivé, svižné a upřímné. Schytá to každá národnost i rasa, Slovensko – česko – maďarské utahováku osvěží i pobaví. Skvěle obsazené jsou všechny hlavní i vedlejší postavy a je vidět, že si herci natáčení opravdu užívali. Do popředí vystupuje vedle hlavního hrdinovi, osobité Food (Macháček) zejména agilní figurka komisaře Brunnera (Kostelný), která ovládá plátno, kdykoliv se na něm objeví. Hudba Michala Novinsky dokonale podtrhuje zdařilé scény a buduje atmosféru i tam, kde obraz či střih zaostávají.

Recenze filmu Wilsonův

Přestože má režisérský počin Tomáše Masini ( 3 sezony v pekle ) řadu slabin, souvisejících zejména se žánrovou nevyvážeností či nedotiahnutosťou, jde o vcelku příjemné a sympatické dílko, přitažlivé kromě nepřehlédnutelného vizuálu zejména svým smyslem pro humor, který se nebojí útočit do vlastních řad a konfrontovat nás s vlastními slabostmi či předsudky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *