Recenze

Sicario

Emily Blunt v centru příběhu boje amerických tajných služeb s jihoamerickými drogovými kartely a vágní hranici mezi dobrem a zlem.

Při rutinní policejní akci FBI znenadání objeví dům plný zazděných mrtvol a vzápětí přijde agentka Kate Macerata (Blunt) zásluhou nastražené bomby o dvou kolegů. Následně si Kate díky její neopotrebovanosti a efektivnosti všimne “zvláštní poradce ministerstva obrany” Matt (Josh Brolin) a nabídne jí účast na akci, která má potenciál “odhalit ty, kteří jsou za smrt jejích kolegů skutečně zodpovědní”. Stopy vedou do prostředí drogových kartelů v Mexiku, kde má Macerata možnost poprvé okusit pracovní metody svých zkušenějších a problematiky znalejších kolegů. A jsou to metody, které se idealistické, striktně předpisy dodržující agentce nepříliš zamlouvají …

Kanaďan Denis Villeneuve je osobitý režisér s drsným, až syrovým, ale zároveň poeticky hypnotizující rukopisem (Enemy; Prisoners). Kouzlo funguje iv případě SICAR – sugestivní atmosféra od prvního okamžiku vtahuje diváka spolu s hlavní hrdinkou do složitého, nikdy nekončícího boje proti organizovanému obchodu s drogami. Kate se ocitá v nevděčné pozici nováčka, kterému je odhalených jen velmi málo informací o tom, co vlastně v týmu, skládající se z ostřílených příslušníků několika bojových jednotek, dělá. Jejím hlavním filmovým partnerem (a jistým způsobem i protihráčem) je Matt, blahosklonný, mírně šovinistický vůdce vládní akce. Ten většinu času na plátně tráví tím, že disciplinované Kate oduševněle káže o tom, jak je postup podle předpisů neefektivní a že občas je třeba přizpůsobit stylu boje zločinců.

Film, který má slibně našlápnuto, začíná drolit někde v polovině. Místo událostí slibujících hlubší náhled a proniknutí do nitra problému se samotná akce zaměřená na odhalení identity hlavního drogového bosse stává jen jakousi ilustrací doprovázející eskalaci Kateinou vztahů s Mattem i Alejandrem. Nepřichází však k žádné psychologické sondě postav, protože o Kate ani o Mattovi se v průběhu děje nic zásadního nedozvíme. Jinak je tomu v případě Alejandra, jenže fakt, že tato postava skrývá nějaké temné tajemství, je tak zřejmý od prvního pohledu na něj, že samotné odhalení nepřináší ani překvapení ani katarzi.

SICARIO Day 01

Nejvýraznějším prvkem, který se dostává ve filmu do popředí, je zasvěcování idealistické ženy, naivky, která je ale na agentku FBI naivní až nevěrohodně, do “skutečného”, tvrdého světa silných, blazeovaným mužů, kteří “všude byli, vše viděli”. Tito se nezdráhají dát jí svou nadřazenost najevo jakýmkoli neotesaným způsobem, je pro ně jen jedním z prostředků, jak dosáhnout svého cíle, a nedovolí, aby zapomněla na to, že je jen pěšákem, který má mlčet, plnit příkazy a být rád, že vůbec může být při tom.

recenze Sicario

Sicario, navzdory svým mnohým kladem, zůstává někde na půl cesty mezi akční dramatem a psychologickým thrillerem. Skvělí herci, strhující hudba Jóhanna Jóhannsson ani nádherná kamera Rogera Deakins nedokážou vykompenzovat plytkost postav či roztříštěnost děje, který je do značné míry jen náznakově a selhává zejména tam, kde by měl gradovat, tedy v závěru. Celkový účinek filmu se tak, navzdory silné tématice, značně oslabuje. Ať je obal jakkoli přitažlivý, poselství ve stylu “věci jsou špatné, ať děláme, co děláme”, je přece jen na výjimečný filmový zážitek trochu málo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *