Recenze

Lída Baarová

Lida Baarová, vlastním jménem Ludmila Babková patřila k nejpopulárnějším a podle mnohých i k nejlepších českým herečkám éry před Druhou světovou válkou. Při natáčení v Německu se seznámila se samotným Adolfem Hitlerem a také s jedním z nejvyšších nacistických představitelů, s ministrem propagandy Joeseph Goebbelsem. Právě toto setkání a následná romance s ním se jí stala osudným.

V minulosti sice vzniklo několik tematických dokumentů, ale plnohodnotná filmová adaptace jejího života se kinům vyhýbala. Až dosud. Po dlouhých letech příprav se v roce 2014 rozjeli castingy a mašinérie se dala definitivně pohybu. Již v úvodu roku 2016 tak můžeme posoudit samotný výsledek a hledat odpověď na několik otázek. Dostala Baarová životopis, jaký by si přála? Podařilo se natočit věrnou rekonstrukci jejího života? Je český velkofilm srovnatelný s evropskou produkcí? Ano, pravděpodobně nikoli. Znamená to, že se nevydařila? Jak se to vezme.

Film se výrazně soustřeďuje na Baarové herecké působení v Německu. Začíná se v roce 1934 ještě v Čechách, kde dostala nabídku, jaká se neodmítá. Tou byla možnost hrát v německé snímku Barcarole, přičemž její partnerem měl být populární německý milovník Gustav Fröhlich. Při jejich setkání přeskočila jiskra a později začali spolu žít. Ještě mezitím se uskutečnilo zmíněné setkání s Hitlerem a její hvězda na německém nebi začala zářit víc a víc. Vztah, který později vytáčela s Goebbelsem jí k tomu nepochybně pomohl, ale současně předznamenal její pád. Poválečné období již zabírá výrazně menší časový úsek. Režisér Filip Renč a scenárista Ivan Hubač se v drtivé většině případů drží známých historických faktů a až na občas zbytečné výjimky dění výrazně neprikrášľujú. Kromě toho je tu ještě jedna linie – děj je totiž koncipování vyprávěním staré Baarové, žijící v Salcburku a snaží se mu dodat jakousi hloubku. Hned v úvodu položena otázka, zda je zločin milovat zločince je však v konečném důsledku zahraná do autu. Je to asi logické, protože nic není černobílé, ale nebýt vyzrálého projevu Zdenky Procházkové, doplňujícího charakter hlavní postavy, asi by byla tato linie nadbytečná. Nakonec má smysl, i když její ukončení je jemně kýčovité.

Táňa Pauhofová se titulní roli je nakonec velmi slušnou volbou. Dá se samozřejmě polemizovat, zda je Slovenka vhodnou kandidátkou na ztvárnění českého idolu, o to víc, že ​​se na ni fyzicky vůbec nepodobá. Paufohová je však po hořícím Kre zjevně v kurzu a nakolik disponuje potřebnou krásou a charismatem, vadit to může snad tím, co si potrpí na co nejpřesnější rekonstrukce. Daleko více by jim však mohlo vadit, že ačkoli se děj se v klíčových bodech drží historie, prezentuje zkresleným pohledem ústřední protagonistky. Ta vůbec neřeší, kdo jsou nacisté. I když dostává varování z více stran, nic jí nebrání se naplno ponořit do aféry s Goebbelsem. Ve filmu působí jako naivní a slepě zamilovaná osoba a vidí jen to, co chce vidět. Je těžko uvěřitelné, že by jako jedna z mála neviděla nacistickou hrozbu, ale dejme tomu. Ano, Baarová dostala životopis, jaký by si přála a který nejjednodušším možným způsobem ospravedlňuje její chování. To není negativum, pouze úhel pohledu. Nakonec nezapomínejme, že příběh vypráví ona sama.

Problémy snímky jsou jinde. Bylo by příliš snadné kritizovat Filipa Renče. Kdysi evidentně talentovaný filmař (Requiem pro panenku, Rebelové) se ztratil někde na začátku rozvíjející kariéry, ale nelze říci, že by své řemeslo vyloženě neovládal. Z velké části totiž nic nekazí a občas si dovolí i opulentnejší záběr. Svůj post si tedy v zásadě zastavil, akorát několik zvláštní působící scény hlavně v druhé polovině připomínají, že nepatří mezi úplnou českou elitu. A pak tu je scénář Ivana Hubače, který není nejhorší, ale přeskakuje několik potenciálně zajímavé pasáže a o některých faktech se zmiňuje jen tak mimochodem. Moment se šibenicí je zase názornou ukázkou zbytečné dramatizace. Za zmínku stojí i to, že některé dialogy jsou doslovně převzaty z knihy Život sladké hořkosti – nepřekvapilo by mě, kdyby to byly ty, co působily rušivější. Jenže ve skutečnosti to nedopadlo až tak špatně.

Výprava je na domácí poměry štědrá a dojem z ní trochu kazí pouze podivné nasvícení, evokující lepší televizní inscenaci. Dobře navozenou retroatmosféru pomáhá budovat i vydařená hudba Ondřeje Soukupa, ačkoli na konkrétních místech lze burácí až nevhodně. Mnozí herci odehrávají svůj kvalitní standard (Martin Huba, Simona Stašová, Lenka Vlasáková …), pochválit mohu i zahraniční akvizice z komisaře Rexe – Gedeona Burkhhuzarta a Karla Markovics. Jejich ztvárnění Fröhlich, respektive Goebbelse naráží pouze na nešťastný český dabing, protože Martin Stránský respektive Viktor Preiss nejsou ideálními náhradami. S češtinou bojuje v krátkých scénách i Hitler Pavla Kříže a ne vždy úspěšně.

Recenze filmu Lída Baarová

Lida Baarová určitě mohla dopadnout poznání lépe, ale i tak se jí daří obstojně budovat dojem velké události. Zájem o ni je ve více zemích a možná se nakonec zaplatí. Pokud se jí Česko chtělo vyrovnat evropské špičce, z tohoto pohledu neuspělo. Ale z pohledu československé tvorby a s přimhouřenýma očima nejde o žádnou tragédii. I když to mrhání potenciálem je cítit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *