Recenze

Čistič

Veškerou špínu nezmyješ … Ale pokusit se třeba.

Tomáš (Noël Czuczor) je introvertní mladý muž s pohnutou minulostí, živící se čištěním bytů, v nichž došlo k úmrtí jejich obyvatel. Citovou sterilitu vlastního života si kompenzuje sledováním životů pozůstalých. Tato záliba, hraničící s obsesí, se mu stane osudnou, když ho okolnosti zavedou do domácnosti Kristýny (Rebeka Poláková) a Adama (Kamil Kollárik). Tomáš se do Kristýny zamiluje a při pravidelných tajných návštěvách jejího bytu se stává svědkem stupňujícího se domácího násilí, kterému je Kristýna ze strany Adama vystavována. Zůstává jen otázkou času, kdy Tomáš aktivně vstoupí do jejího života a jako jeho přítomnost ovlivní osudy celé trojice …

Nejnovější režisérský počin Petra Bebjak disponuje výraznou, mocnou atmosféru, která diváka rychle pohltí, za což patří hlavní díl zásluhy zejména kameramanovi Martinu Žiaran. Současná slovenská jednotka v oboru nám přináší obraz drsné, pochmurné a často uplakaném Bratislavy, která, zdá se, dokonale koresponduje s duševním stavem ústřední postavy. Stejně se dá jen v superlativech vyjadřovat o podmanivých voyeuristický interiérových záběrech, představujících perspektivu hlavního hrdiny. Čerstvý absolvent VŠMU Noël Czuczor je v roli Tomáše přesvědčivý, jeho silná charisma ovládá plátno a zatlačuje do pozadí i fakt, že si herec v podstatě celý film vystačí s jedním výrazem. Skvělý výkon podává Rebeka Poláková – emočně plnohodnotný, ale prostý zbytečné melodramatu. Její zneužívána (či spíše masochistické?) Kristína na první pohled vykazuje všechny známky typu oběti, která si hledá svého vraha, ale bližší seznámení se s ní odhalí komplikovanější povahu. Herecký tým doplňují dvě standardně vynikající dámy: Éva Bandor jako Tomášova matka, a Jana Oľhová jako jeho terapeutka. Typově dokonalý, ale mírně přehrávající je Kamil Kollárik v roli Adama.

Mohl to být výjimečný film, kdyby výše zmíněné kvality smutně nekontrastovali s více nedostatky. čističmá příliš pomalý rozběh, seznamování se s rutinním a prázdným životem hlavního hrdiny je věnovaného zbytečně mnoho prostoru, jelikož monotematickosť Tomášovými denních úkonů nevyžaduje od diváka příliš úsilí pochopit jeho situaci či vnitřní rozpoložení. Film obsahuje dost nejasností a nelogičností, které diváka zbytečně vyrušují a nutí ho přemýšlet nad technickými detaily situací namísto toho, aby “žil” s postavami. Pokud to byl profesionální záměr, který měl odvést pozornost od faktu, že několik scén zůstává zoufale prázdných, opakujících se či vysloveně zbytečných, nevyšel. Příliš mnoho dějových i motivačních náznaků je vysvětlených buď zbytečně pozdě, nedostatečně nebo vůbec. Chybí vyváženost, divák nemá během sledování pevný bod, jehož by se mohl přidržovat, a tak občas tápe mezi jednotlivými situacemi i postavami (např. – potenciálně zajímavá postava Tomášova šéfa (Eugen Libezňuk) či jeho nohsledů slibuje dramatickou zápletku, která se však nenaplní a slibný motiv se tak vytratí do prázdna). Nedostatky se na poslední chvíli pokouší kompenzovat poměrně dobře gradující závěrečný akt, ale jen proto, aby finální scéna opět rozdrobila naději na nějakou výraznější pointu. Výsledný dojem z Čističe je rozporuplnost z díla, které má nemálo kladů, ale jeho celkový efekt je značně oslaben roztříštění koncepce a špatným dávkováním filmového tajemství. aby finální scéna opět rozdrobila naději na nějakou výraznější pointu. Výsledný dojem z Čističe je rozporuplnost z díla, které má nemálo kladů, ale jeho celkový efekt je značně oslaben roztříštění koncepce a špatným dávkováním filmového tajemství. aby finální scéna opět rozdrobila naději na nějakou výraznější pointu. Výsledný dojem z Čističe je rozporuplnost z díla, které má nemálo kladů, ale jeho celkový efekt je značně oslaben roztříštění koncepce a špatným dávkováním filmového tajemství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *